Život je příliš krátký na to, abychom ho trávili sledováním života druhých.

11. prosince 2015 v 19:39 | Vera

Krásný večer. Asi milionkrát jsem přemýšlela, co napsat.. Tvořila jsem si v hlavě věty, měla jsem je a teď. Sedím tu, koukám na prázdný článek a nevím, co psát. Prázdno.
Nechci z toho dělat velkou tragédii, podívejme co se momentálně děje ve světě. Děsí mě kam se všechno řítí, nerozumím tomu a nevím jestli chci. Ale to sem nepatří.
Pokud sem už nějaký pátek chodíte, víte, že články nepíšu krátké. Je to něco, co jsem odkoukala od Angie a čím déle jsem tento blog měla, tím delší byly mé články. Bohužel Vám již nemůžu ukázat úplně první článek, který jsem na tomto blogu vydala. Styděla jsem se za něj sama před sebou natolik, že jsem ho časem předělala nebo dokonce smazala. Pamatuji, že byl vydaný 13. května 2013 před jakými kolik rozcestníky nebo Chrisově životopisu či filmografii. Tak moc jsem tehdy chtěla informovat o nejnovějších informacích. Nicméně se mi podařilo najít článek napsaný dva dny po založení blogu. Inu koukněte se sami. Co už...
Když jsem blog založila bylo mi (počítám) třináct let. Teď je mi šestnáct. Nezdá se to dlouho. A přitom cítím jako by mezi tou holkou, co vymýšlela název blogu a rušila ten o Glee a tou, která právě píše tento článek světelné roky. Sentiment? Možná. Jistě ale vím, že jsem se za tu dobu změnila, prošla jsem si pubertou, trochu jsem dospěla. Pokud to někdo z Vás, kdo blog sleduje již delší dobu vidí stejně, naplňuje mě to. Hřeje u srdce. Víte, na těch řěčích, že člověk má mít rád sám sebe, příjmout se, nakonec možná něco bude. Jasně, vždycky bude něco, co se mi na mě nebude líbit. Ale komu ne. A víte. Já se mám ráda. Ano, mám. A na tom máte zásluhu i Vy! Ti, kteří mi skrze komentáře posílali úsměv na tvář, ti kteří z protivné pubertální pesimistky, udělali optiministku, která má ráda život. I proto jsem tento článek pojmenovala takto. Nechci žádné smutné "sbohem blogu". Protože nevím kolik z Vás bude tento článek opravdu číst, doufám, že alespoň nadpis ve Vás všech, kteří sem v budoucnu příjdete, něco zanechá.

A teď k té části děkovací. Vždycky když jsem ten "loučící" článek u někoho četla, hledala jsem v děkovací části sebe. Chtěla jsem vědět, že to, co jsem se snažila tomu člověku skrze komentáře předat pro něj něco znamenalo. A ano, byla v tom i jistá část sobectví. I když, kdo z nás ho v sobě nemá, že.
Kdybych tu ovšem měla jmenovat všechny, kteří mě kdy v blogování podpořili, určitě bych na někoho zapomněla. Sama sobě bych však neodpustila, kdybych neuvedla Angie, Toxique, Ajjinku, Ella, Lucku, susan, LittleStar, Terez, Ronnie, Tinku, Petru, Tomato, Mary, Moniku, Andie, Eleanor a mnoho, mnoho dalších.
Za necelé tři roky, co se pohybuje ve světě plném článků, fotek, datům premiér, talkshow, trailerů jsem měla možnost požnost své články zlepšovat a to právě díky Vám, neboť každý z Vás pro mě byl v něčem velikou inspirací a vzorem. Opisovala jsem od Vás. Kradla nápady. A snažila se tvářit, že jsou mé vlastní. Stydím se za to. Musela jsem si k vlastním článkům dojít. Jen se stydím, že takto.

Neznám slova, která by mohla vyjádřit všechno, co teď cítím. Co se ve mně odehrává. A už nemůžu psát dlouho. Břečela bych. Ale nechci přestat. Vím, že už nikdy tady psát nebudu. Vím, že až přestanu, bude milion věcí, které bych chtěla ještě říct. A přitom tu teď sotva skládám věty.
Pokud by se Vám po mě zastesklo, můj e-mail bude níž. Hrozně ráda o Vás uslyším. Přidám i několik odkazů, kde mě najdete. Vlastně nevím proč vě mně převládá pocit, že bez mně nedokážete dál žít. Nechtemě při tom ještě chvíli. Prosím.

A co bych Vám chtěla říct jako poslední. Buďte v životě šťastní. Je to přenádherné. Věřte mi. A běžte na Civil War. Třeba se tam potkáte holku 168 cm vysokou, kolem 57 kilo, s hnědými polodlouhými vlasy, bez make-upu, protože ho nepoužívá, jen s rty do červena od třešňového labella, v širokých kalhotech či džínách do zvovu, volnějším tričku a béžových plátěnkách, bude mít obyčejnou plátěnou tašku a v ní pašovat do kina tyčinky, mluvit hodně nahlas a natěšená na film. A bude se na Vás usmívat. Protože poslední dobou se pořád usmívá. Tak za ní běžte. Obejme Vás, možná začne skákat radostí. Protože taková prostě je. A hlavně, bude nadšená, že Vás vidí. Proč? Protože Vás jakýmsi zvláštním způsobem, má opravdu ráda.


Krásný život. Vera.



P.S. Ahoj! Ano, mluvím k tobě. Tobě, co si možná právě zakládáš blog o Chrisovi a hledáš nějaký ty informace, protože - co si budeme povídat - na zahraničních stránkách je to pěkná otrava. Ale pokud to právě kopíruješ z Wikipedie, okamžitě zavři jednu ze stránek! Moji nebo tu druhou. Vyber si.
Tak co, jsi tu ještě? Doufám, že ano. Chci Ti toho totiž hodně říct. Možná teď protáčíš oči, ale věř, že pokud budeš číst dál něco užitečného v mých řádcích objevíš. Nejprve bych Ti ráda řekla, že jsem ráda, že sis vybral Chrise. Opravdu se o něm bloguje nádherně. A novinek nemívá tolik, (pokud zrovna nejsou premiéry Marvelu), budeš to tedy krásně stíhat i se školou.
To že si zakládáš blog však ještě neznameá, že musíš Chrise milovat skrz na skrz. I já měla spoustu věcí, které mi na něm více či měné vadily. I on má mnoho chyb. To nejkrásnější na blogování o něm ale bylo, jak jsem se ty chyby postupně učila milovat. Ano, právě ty chyby. To je totiž to, co tě odliší od těch holek, co na něj křičí na premiérách nebo ho honí po ulicích Los Angeles. Ony milují pozlátko, ale pouze pokud se naučích milovat jeho chyby, bude mít Tvé blogování skutečně smysl. Tak se drž!
P.P.S. Ještě čteš? Ty mi děláš vážně radost! Jestli pořád ještě sepisuješ životopis, můžeš si ho vzít odsud. Jestli přidáš zdroj nebo ne nechám na Tobě. Samozřejmě mi udělá radost, že tam bude. Ale nemůže Tě nutit. Co mi ovšem udělá opravdou radst bude, když přidáš do komentářů svůj web, abych se mohla podívat. A kdyby cokoliv, ptej se!

© 2013 - 2015


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Angie. Angie. | E-mail | Web | 11. prosince 2015 v 20:51 | Reagovat

Chtěla bych potkat v kině tu holku, 168 cm vysokou, hnědovlasou, modrookou, v béžových plátěnkách a jít ji obejmout, protože bych byla nadšená, jelikož ji mám a vždycky budu mít tím zvláštním způsobem ráda. Musím říct, že u toho posledního odstavce před P.S. se mi i slzy do očí nahrnuli. Ten tvůj nadpis... ach jo. S tímhle tak nějak bojuju celou dobu, co bloguju, ale pořád je blog součástí mého života, kterou nechci opustit, i přesto, že trávím čas sledováním života druhých. Každopádně mě opravdu mrzí, že ses rozhodla skončit, ale upřímně jsem to čekala už nějakou dobu. To, že jsem to čekala, ale neznamená, že mě to nemrzí. Mrzí. A hodně. Děkuju ti za všechny komentáře, které jsi kdy ke mně na blog napsala, děkuju ti za všechnu podporu, kterou jsi mi jimi vyjádřila, děkuji ti za romány, které jsem tak ráda četla a na které jsem tak ráda odpovídala. A děkuju ti za skvělý blog o Chrisovi, jsem moc ráda, že jsem na něj narazila :) Upřímně můžu říct, že se mi bude stýskat, protože se mi stýská už teď. Na twitter už jsem skočila, na čsfd jsem si tě přidala a na mail ti určitě taky napíšu, až budu mít trochu času.

2 LittleStar LittleStar | Web | 12. prosince 2015 v 12:38 | Reagovat

ufff... Verunko, ty mi dáváš:(.. Ale nějaký podobný článek už jsem delší dobu čekala.. Moc mě mrzí, že si se takhle rozhodla, ale je to tvoje věc a tvůj život, který žiješ určitě naplno:). Už od začátku si patřila mezi moje nejoblíbenější blogerky a vždycky jsem se sem těšila, až si budu moct přečíst nějaký tvůj článek, který měl vždycky šmrnc! Nechci nikoho podcenit, ale myslím si, že už nikdo nebude mít takový, tak skvělý blog o Chrisovi jako jsi měla ty. Já děkuju tobě, že za tu dobu co jsme byly spřátelené si vždycky četla moje články a vždycky si mně potěšila svým pozitivním komentářem, taky ti děkuju, že jsem měla skrze tvého blogu "poznat" Chrise o něco víc. Nerada říkám sbohem a neřeknu ho ani teď, protože věřím, že někdy, někde potkám holčinu 168 cm vysokou, kolem 57 kilo, s hnědými polodlouhými vlasy, bez make-upu, v širokých kalhotech či džínách do zvonu a volnějším tričku ♥. Měj se co nejlíp to jde, budeš mi tu v tom bláznivým blogovým světě moc chybět!

3 Tinka Tinka | Web | 12. prosince 2015 v 12:53 | Reagovat

To si tak krásne napísala, že si ma normálne dojala. Mala by si vydať knihu a to myslím úplne vážne. S tvojim článkom sa úplne stotožňujem, podpísala by som sa pod ním. Ja stále nemám to srdce to tu opustiť, aj keď viem, že to raz príde... Je mi to ľúto, že u teba ten čas už nastal, ale nič sa s tým nedá robiť. Viedla si to tu úplne super, dala si si na všetkom záležať a bolo to aj sakra vidieť. :) Mala som to tu rada, ako si písala články, originálne a svojsky. :) Budeš tu chýbať, rovnako ako aj novinky o Chrisovi, ale prajem ti len to najlepšie do života bez blogu. Pôsobíš na mňa ako dievča ktoré sa nikde nestratí, takže verím, že to tak bude a tebe sa splní všetko čo chceš. :) Pridala som si ťa na csfd, síce tam moc už nechodím, ale.. Tak sa maj krásne takto na záver a ešte raz budeš tu rozhodne moc chýbať.

4 - monika - - monika - | Web | 12. prosince 2015 v 17:08 | Reagovat

... musím říct, že jsem si myslela, že s blogem budeš pokračovat, jak ti čas dovolí ... nečekala jsem to ... budeš mi, nám moc chybět ... i tvé skvělé články o Chrisovi ... měj se hezky, at se ti daří a chci ti ještě popřát krásné Vánoce!

5 dadainka dadainka | Web | 12. prosince 2015 v 17:57 | Reagovat

Tak to je mi moc líto :-(

6 Andie Andie | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 12:01 | Reagovat

Veru, můžu říct, že tohle je ten nejvíce krásný článek, který jsem kdy četla. Chce se mi až plakat. Naprosto tě ale ve všem chápu a budeš mi nesmírně chybět, budou mi chybět tvoje úžasné články. Nikdy na tento blog nezapomenu, protože tak, jak ty jsi psala krásné články, tak takhle moc lidí  nepíše. ♥

7 Toxique Toxique | Web | 13. prosince 2015 v 12:13 | Reagovat

Ach, Vero, to mě mrzí, že odcházíš. Sice jsi tu byla poslední dobou méně, ale pořád jsem věděla, že jsi tady, i když jsem tušila, že to možná přijde. Bez tebe to tu už nebude takové! Je tu na blogu málo lidí, několik, na kterých mi tu záleží, které mám ráda a upřímně kvůli kterým ten blog stále udržuju, a ty jsi byla jedna z nich. Ale co se dá dělat, říkám si, že jednou skončíme všichni a u tebe to už nastalo. Každopádně jsi měla úžasný blog, milovala jsem, jakým stylem ho vedeš, osobitým, svým, přesně jak napsala Tinka, takového tu nikoho neznám. Napsala jsi to nádherně, budeš mi tu chybět! Škoda, že nemáš ten facebook nebo tak:) Každopádně ti přeju, at se ti moc moc daří v životě, at ti vychází vše, co si zamaneš, měj se hezky a hodně štěstí!:):3

8 Ea Ea | 14. prosince 2015 v 15:29 | Reagovat

s tím názvem naprosto souhlasím... :)

9 Camelia Camelia | Web | 14. prosince 2015 v 16:43 | Reagovat

Nikdy jsem tu nebyla, ale (ačkoliv to možné vypadá pokrytecky, nicméně to tak rozhodně nemyslím) tvůj článek mě dojal. Jsem ráda, že sis našla svou cestu, jako málokdo z lidského pokolení. Držím ti palečky a měj se stále stejně ráda!
Camelia

10 Illumináti Illumináti | Web | 14. prosince 2015 v 16:47 | Reagovat

wow
              such život
    much Chris
                       so štěsí
      very poslední

11 flovers-king flovers-king | Web | 14. prosince 2015 v 17:31 | Reagovat

Dojemný článek... Tento blog je krásný a je škoda že odcházíš, ale chápu Tě. :(
Tak hodně štěstí
Jojo - www.flovers-king.blog.cz

12 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 14. prosince 2015 v 17:56 | Reagovat

(S)měj se. :)

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. prosince 2015 v 19:43 | Reagovat

Napíši to trchu jinak. Je to tvoje voba, ale úplně skončit bys nemusela, jen si dát třeba pauzu. Když mi bylo šestnáct let, nevím proč tehdy jsem říkala: Teď by mi těch 16 mělo být aspoň 4 roky. Nebyla jsem v té době zcela zdravá, rok pauzy kvůli nemoci ve škole, ztráta možnosti stát se vysněnou učitelkou a přesto se mi zdál ten věk krásný. Takový nadějný, očekávající něco zvláštního. Možná budeš mít pocity podobné. Važ si mládí, strašně rychle uteče.

14 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 14. prosince 2015 v 21:43 | Reagovat

Přijde mi trochu ironické, že je článek na rozloučenou na hlavní stránce blogu. Tak jako tak hodně štěstí do dalšího života. :)
A koneckonců proč tak smutně a dramaticky? Jestli chceš skončit, je to loučení tvoje vůle, jestli ne, tak není důvod to dělat.

15 Eleanor | rachel-mcadamsdaily Eleanor | rachel-mcadamsdaily | E-mail | Web | 31. ledna 2016 v 13:31 | Reagovat

Panejo, tak tohle mě opravdu dostalo. Popravdě jsem měla tu čest poznat tebe i tvůj blog od založení blogu o Rachel a musím říct, že si byla opravdu jedna z nejlepších blogerek, které jsem tu poznala. :) Tvé články byly originální, že by mě ani nikdy nenapadlo, že bys to od někoho okopírovala a myslím si, že to ani není pravda. Každý z nás, se někým inspiruje a to ještě není žádný zločin. Název tohoto článku je tak pravdivý, že nad tím budu bádat ještě celý den. Ach! :D Z tvého vyjádřování jsem pochopila, že se nedá člověka soudit podle věku. Vždy jsem tě odhadovala na víc. :) Určitě jsi skvělá holka, užívej si života.

16 Faith | marvel-online & sebstan Faith | marvel-online & sebstan | Web | 24. srpna 2016 v 20:20 | Reagovat

Na tenhle blog jsem se poprvé dostala až skoro před jeho koncem a to proto abych omrkla jakou budu mít ohledně Chrise konkurenci :D
Nicméně musím říct, že tenhle blog patřil k jedněm z nejkvalitnějších, co jsem na blog.cz viděla, články bývaly vždy originální a obzvlášť název tohoto se mi velmi líbí. I když jsem tě téměř nepoznala, přijdeš mi jako milý a vtipný člověk (soudím jen z tohoto článku, dokonce spíše z těch posledních čtyř odstavců)
Kdybys měla zájem se mrknout, tak mě najdeš na blozích marvel-online.blog.cz a nebo sebstan.blog.cz
Budu ráda když se podíváš :)

17 theeminemshow theeminemshow | Web | 25. prosince 2016 v 11:42 | Reagovat

Vôbec ťa síce nepoznám a úprimne som na tomto blogu prvý krát ale to o tých chybách čo si napísala na konci článku bolo úplne úžastné! Musíš byť naozaj super a je mi veľmi ľúto, že som si nezaložila blog skôr a nestihla som ťa spoznať.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama